Večer. Obsidiánové sídlo.

Marcella Astorová roztržitě seděla a hrála melodii v hudebním salonku, který ten ďábel speciálně postavil. Nedokázala myslet na nic jiného než na to, co jí řekla Mila Davisová u umělého jezera.

„Myslíš si, že k tomu, abys získala mé odpuštění, stačí pouhá omluva?“

„Marcello Astorová, opravdu lituji, že tě vůbec znám, a ještě víc lituji, že jsme kdysi bývaly tak dobré kama