Přecházela jsem po úzkých podlahových prknech svého pokoje, zbývající kousky mé důstojnosti se vytrácely s každým jednotlivým bliknutím Gideonovy zlověstné textové zprávy, která osvětlovala obrazovku: *„Náš rozhovor ještě neskončil, zlatíčko.“*

Digitální písmena působila jako těžký, neviditelný řetěz, který se mi pevně obtočil kolem krku. Třesoucíma se rukama jsem si mnula vyčerpaný obličej a muml