Ta otázka mezi námi visela, těžká a nevyhnutelná. Gideon ze mě dlouhou chvíli nespustil oči, jako by zvažoval, kolik pravdy si zasloužím slyšet. Pak se překvapivě usmál – ne tím sebejistým úsměvem, který ukazoval světu, ale něčím jemnějším, téměř odevzdaným.

„Není to něco, z čeho by se člověk dostal přes noc.“ Vrátil mi moje vlastní slova a to nějakým způsobem zabolelo víc, než by dokázala jakákol