Arturova reakce na zprávu, že se stane pradědečkem, byla vším, v co jsem mohla doufat – a ještě něčím navíc.

Na několik dlouhých vteřin se vůbec nepohnul, jako by jeho mysl potřebovala čas, aby dohnala slova, která Gideon právě vyřkl. Pak se mu oči zalily slzami a po jeho vrásčité tváři se rozlil zářivý, téměř dětský úsměv.

„Dítě,“ zašeptal hlasem třesoucím se dojetím. „Dítě... v rodině... po toli