V pátek ráno jsem dorazila do kanceláře o patnáct minut dřív, doufajíc v trochu klidu předtím, než ten den vypukne naplno. Ale vteřinu nato, co jsem vešla do naší místnosti, jsem ztuhla.

Na mém stole stála obrovská kytice červených růží, minimálně dvě desítky z nich byly perfektně naaranžované v elegantní křišťálové váze. Jejich jemná vůně mě zasáhla ještě dřív, než jsem k ní vůbec došla.

„Fajn,“