„Vítej na svých líbánkách, Venuše,“ zašeptal a ten chraplavý hlas, který už teď tvořil soundtrack mé svobody, mi vehnal mráz do zad navzdory vlhkému horku, které nás obklopovalo.

Podíval se na mě. Opravdu se na mě podíval. Musel vidět to vyčerpání zapsané v celé mé tváři, mastné vlasy, kůži znavenou cestováním.

„Potřebujeme sprchu. Hned,“ řekl. Jeho hlas byl tichý a naléhavý a nešlo v něm jen o to