Pohled Juliette

„Ano,“ odpověděla dívka ve dveřích a na rtech jí pohrával uličnický úsměv. „Vandermereová, jako ta vína. A ty musíš být Juliette Gallagherová. Gallagher, jako ty parky.“

Zasmála jsem se navzdory napětí, které mi svíralo žaludek. Bylo nemožné se neusmát, její energie byla nakažlivá, jako přírodní živel.

„Pojď dál, pojď dál…“ řekla živě a dokořán otevřela dveře. „Jmenuju se Ivy.“

„Ne