Pohled Dominica

Sledoval jsem, jak Juliette odchází ze sálu, a s každou vteřinou ve mně rostla frustrace. Neměl jsem tušení, co jsem udělal, abych si zasloužil to ledové jednání. Vážně jsem uvažoval, že půjdu za ní, když jsem ucítil, jak si ke mně někdo stoupl.

„Potíže v ráji?“ zeptal se nenuceně Bastian, zjevil se se dvěma sklenkami vína a jednu mi nabídl.

„Něco takového,“ zamumlal jsem, vzal si