Z pohledu Juliette

Zavřela jsem oči.

Bylo to instinktivní. Automatické. Když víte, že co nevidět zemřete – když vidíte, jak na vás míří zbraň, a slyšíte padnout rozkaz – zavřete oči.

Čekala jsem, až mě zasáhne výstřel. Čekala jsem na bolest. Na náraz. Na krev. Na cokoli, co přijde, když mi kulka rozerve tělo.

Čekala jsem na konec.

Ozval se ten zvuk.

Tichou zahradou se rozlehlo hlasité, ostré prásk