Pohled Juliette

Oknem nemocničního pokoje pronikalo ráno, to měkké, zlatavé světlo, díky kterému se všechno zdálo něžnější, než to ve skutečnosti bylo. Seděla jsem na křesle vedle Dominicovy postele už skoro hodinu a jen sledovala, jak spí.

Noelle mi ležela v náruči, taky spala, v teple a bezpečí přitisknutá k mé hrudi. Asi před půl hodinou jsem ji nakojila a teď byla naprosto uvolněná, její drobn