Nepřemýšlela jsem. Prostě jsem se na pohovce přesunula blíž a vzala ji do náruče.

Na půl vteřiny se bránila, ale pak se naprosto zhroutila a plakala mi na rameni, jako by se jí lámalo srdce.

A možná se i lámalo.

Držela jsem ji, zatímco plakala, hrdlo mi svíraly emoce. Neřekla jsem nic. Někdy zkrátka slova nestačí. Někdy vše, co můžete udělat, je jen u toho být.

Trvalo několik minut, než se uklidni