Pohled Ivy

Všechno bylo temné, teplé a pohodlné.

Pak, pomalu, začala tma na okrajích řídnout, jako inkoust rozpouštějící se ve vodě. Otevřela jsem jedno oko – jen jedno – abych vyzkoušela, jestli svět za mými víčky stále existuje. Světlo bylo měkké, nažloutlé, vůbec ne ostré. Povzbuzena tím jsem otevřela i to druhé.

Bílý strop se mírně vznášel, nebo jsem to možná byla já, kdo se vznášel. Nedokázal