Bradův pohled

Probudil mě výkřik. Byl pronikavý, plný bolesti a hrůzy.

Posadil jsem se zpříma v posteli, srdce mi bušilo a na okamžik jsem byl úplně dezorientovaný. Kde to jsem? Pokoj byl temný, osvětlený jen slabou září lucerny, která zůstala svítit na komodě.

Pak jsem si vzpomněl. Ivyin pokoj. Zůstal jsem, protože mě o to požádala. Protože se bála. Protože měla bolesti.

Následoval další výkřik,