Pohled Ivy

Celý svět zmizel. Hosté u večeře. Západ slunce. Vítr ve stromech. Všechno se vytratilo, kromě Bradových zelených očí upřených do těch mých, jeho paží stále ovinutých kolem mého pasu a našich tváří tak blízko, že jsem cítila jeho dech.

Mírně se naklonil blíž.

Já se naklonila taky, oči se mi začaly zavírat a srdce mi bušilo tak silně, že jsem si byla jistá, že to musí slyšet.

"Ivy! Ivy!"