Pohled Ivy

"Myslím, že přesně víš co," odpověděla jsem hlasem tak tichým, že jsem ho sotva poznávala.

Usmál se. Nebyl to jemný úsměv. Byl to ten typ úsměvu, který sliboval věci, kvůli kterým se mi stehna tiskla k sobě, aniž bych o tom vůbec přemýšlela.

Jeho ruce, které mi dosud slušně spočívaly na pase, se daly do pohybu. Klouzaly mi po zádech, prsty kopírovaly křivku mé páteře, než se snesly zpět