Elara v Aurelianském institutu nikdy neuronila jedinou slzu. Bez ohledu na to, jak brutální to bití v tom bohem opuštěném místě bylo, bez ohledu na to, kolikrát s ní násilně mrštili o studenou, neústupnou podlahu, její oči zůstaly vždy naprosto suché. Byla nucena vybudovat si kolem srdce neproniknutelnou pevnost, jen aby přežila. Neplakala ani tehdy, když v ní Kestnerovi neustále vyvolávali pocit,