„Pusť mého syna, ty mrcho! Hned ho pusť!“ štěkla Ursa.

Soren křičel bolestí, bušil do Elařiny hlavy rukou a prosil ji, aby ho pustila.

Ale bez ohledu na to, jak všichni reagovali, Elara se ho držela pevně, její stisk byl zuřivý, jako by mu chtěla vyrvat kus masa.

Vůbec nevnímala, co se kolem ní děje; v mysli se jí opakoval hlas: „Elaro, neboj se. I když nemůžeš vyhrát, ukousni jim kus masa. Přes