Philina otázka byla něco, o čem Elara předtím vlastně vůbec neuvažovala.

Když byla v Aureliánském institutu, ani nevěděla, jestli ty dva roky zvládne, takže přemýšlet o budoucnosti vlastně nepřipadalo v úvahu.

Teď, když byla konečně venku, chtěla jen přečkat každý den. Během dlouhých směn v zázemí restaurace neměla sílu snít tak jako dřív.

Phila si okamžitě všimla zmatku a smutku v Elariných očích