Davia už chvíli tiše stála, ale teď se jí obočí stáhlo k sobě. Netvářila se nijak šťastně.

Chtěla promluvit, ale dokud byl Marek stále nablízku, držela se zpátky — kvůli Siennině pověsti.

Teprve když Marek odešel, konečně chytila Siennu za paži a zašeptala: „Sienno, poslouchej mě. Marek může navenek působit zdvořile a gentlemansky, ale nemůžu se zbavit pocitu, že skrývá svou krutou povahu. Nesahá