Corin dělal, jako by neslyšel znechucení v jejím hlase. Zavřel dveře, přešel pokoj a posadil se na pohovku naproti ní.

Díval se Valerii přímo do očí. „Opravdu se to nedá nijak napravit?“

Valeria přesně věděla, co tím myslí. Krátce se chladně zasmála. „Opravdu si myslíš, že jsi v pozici, kdy se mnou můžeš vyjednávat?“

Corinova tvář ztuhla. Ruce, které měl položené na kolenou, bezděčně pevně sevřel.