Plátek šunky, kus starého chleba nebo i polovina zkaženého pečiva, to všechno se mohlo počítat jako „odměna“.

Takový byl systém. Nezáleželo na tom, jak tvrdohlavý člověk byl, když do Aureliánského institutu vstoupil, dříve nebo později byl zlomen. Stali se poslušnými, nebyli ničím víc než majetkem, který institut mohl využívat podle vlastního uvážení.

Zpočátku z nich institut udělal pouhé nástroje