Tamsin se dávila několik minut a její žaludek se obracel naruby. Nemohla uvěřit, kolik toho z ní letí. Nešlo to zastavit.

„Vždyť jsem toho ani tolik nesnědla,“ pronesla Tamsin mezi záchvaty dávení. Konečně přestala a dokázala popadnout dech. Sluha ji posadil do salonku a podal jí sklenici studené vody. „Děkuji.“

*Do háje, do háje, do háje,* pomyslela si, když se podívala na zničený koberec