Když Killian vešel do banky, zaměstnanci se mu prakticky ukláněli. Několik z nich ho přišlo pozdravit a nabídnout mu služby, které on ani nevnímal. Jejich hlasy pro něj byly jen tichým bzučením, jako hmyz, který toužil odehnat. Zamířil rovnou dozadu k vyplašenému pokladníkovi.

„D-dobrý den, pane Abernathy. Vaší přízně si velice vážíme. Jak v-vám mohu pomoci?“

„Dobré odpoledne,“ odvětil Killian.