Následujícího rána se Freya cítila, jako by ji přejel náklaďák. Byla na okamžik zmatená, ale pak se přes ni události předchozí noci přelily jako divoká přílivová vlna narážející na pobřeží.

„Do prdele,“ zašeptala a mnula si ospalé oči. Připadalo jí, jako by přes noc zestárla o deset let. Zdálo se, jako by se jí přes ramena přehodil těžký plášť únavy. Ale nemohla se jí podat. Na odpočinek nebyl ča