Killianem projela chladná bodavá bolest, jako by mu do srdce vrazili střep ledu. Podezření, že v tom mají prsty jeho rodiče, v něm někde vzadu v hlavě dřímalo vždycky. Pokud něco, popíchl matku ze vzteku. Nečekal takovou reakci. Ani od jednoho z nich. V tu chvíli byl zase tím malým chlapcem. Schovával se ve skříni, zatímco se o něj rodiče hádali. Byl tím malým chlapcem, který plakal pro maminku v