Danteho úsměv se rozšířil. Zíral na Vivienne lesknoucíma se očima. "Máš o mě strach?"

"..." Vivienne mlčela.

"Pokud tě trocha krve přiměje se o mě strachovat, nevadilo by mi nechat se třeba stít, jen abych tě viděl se usmívat," dodal.

"Jdi do háje!" Vivienne protočila panenky a hodila po něm kapesník.

Dante zhoupl kapesníkem před nosem a zhluboka si k němu přičichl. Poté si ho neochotně omotal kol