„Vážně? A o čem?“

Vivienne si dřepla a malým ručníkem jemně setřela Madeline z čela pot.

Holčička běhala s takovým zápalem, až měla buclaté tvářičky červené jako dvě zralá jablíčka, což jí dodávalo neodolatelně roztomilý vzhled.

„Mami, neříkala jsem ti před chvílí, že bych si vlastně přála tatínka? Jenže ty žádného nehledáš, a tak jsem se rozhodla, že si za tatínka vezmu pana Q. Chci, aby byl můj