„Co je to s vámi? Co je vám vůbec do toho, jestli jsem nemocná, nebo jestli chci brát léky? Jakým právem mi tady poroučíte? Jste snad…“

„Zdá se, že opravdu potřebujete mou pomoc.“

Muž se křivě usmál a pomalu se k ní naklonil v jasném gestu, že ji hodlá „nakrmit“ sám.

Vivienne okamžitě přeběhl mráz po zádech. Zacpala si nos, svraštila čelo, zatnula zuby a pokusila se tekutinu vypít na jeden zátah.