Vivienne povytáhla obočí a předstírala nevědomost: „Co tím přesně myslíš? Nerozumím.“

„Nevyjádřil jsem se dost jasně?“

Dante si lačně užíval pocit těsné blízkosti bohyně svých tužeb. Ruka mu směle sklouzla k Vivienninu štíhlému pasu. Jeho hluboký hlas zněl drze, ale nesl v sobě i náznak vážnosti. „Ve starověku žila Helena Trojská, tvář, pro niž vyplulo tisíc lodí. Kdybych mohl mít tebe, vyslal byc