V temném podzemním prostoru nepravidelně blikala žárovka. Vzduch páchl vlhkostí a zatuchlinou. V hromadě odpadků pištěly a pobíhaly krysy.

Vivienne ležela na staré, potrhané matraci. Byla ještě omámená a jen stěží dokázala otevřít oči.

„Konečně jsi vzhůru. Už jsem se bál, že jsem to s těmi drogami přehnal a zabil tě!“ Muž v kostkované košili si posunul brýle na nose a zíral na ni s děsivým úsměvem