Při té myšlence přejel Vivienne po zádech mráz a začala pečlivě zvažovat své možnosti.

Uvnitř místnosti nebylo slyšet sebemenší pohyb, jako by to volání o pomoc bylo jen výplodem Vivienniny fantazie.

„Dobře. Vím, že se bojíte. Nemusíte mi odpovídat. Ty dveře vyrazím a dostanu vás ven. Jediné, co pak musíte udělat, je ukázat jeho odpornou tvář mým dvěma dětem!“

Jakmile to Vivienne dořekla, napřáhla