Dominikův výraz, zprvu plný pobavení, v mžiku zvážněl. Zeptal se: „Kdo ti řekl, že mám Duhovou glazuru?“

„O to se nestarej.“

Vivienne pochopitelně nebyla tak hloupá, aby Dominikovi vyprávěla o panu Q. Zvedla bradu a s neochvějnou jistotou se zeptala: „Půjčíš mi ji, nebo ne?“

Dominik nevědomky zabubnoval štíhlými prsty o stůl. Vyzvídal dál: „K čemu tu Duhovou glazuru potřebuješ?“

„Ani o to se nemus