Dominicovy výhrůžky Vivienne ještě více zneklidnily; hlavou se jí honilo, zda si v jejím popírání nevšiml nějaké trhliny. Jelikož však nic přímo nenaznačil, nechtěla se v tom dál rýpat.

Právě když se muž chystal k odchodu, padl Viviennin zrak na kazetu s Duhovou glazurou. „Počkej.“

Dominicova vysoká postava se zastavila. V očích se mu mihl stín naděje, ale když se otočil, jeho hlas zněl neosobně a