V pokoji vládlo naprosté ticho. Muž ležící na posteli měl oči pevně zavřené, orámované dlouhými řasami hustými jako ptačí peří. Jemné světlo oranžové lampičky vrhalo stín na jeho vysoký, ostře řezaný nos.

Když Vivienne neviděla žádnou reakci, sklonila se k němu blíž. Jak si ho pozorně prohlížela, v srdci se jí zvedly vlny nevysvětlitelných pocitů.

„Chlape! Ať už je to jakkoli, tu tvář máš vážně do