Čím déle se Vivienne na ta ptáčátka dívala, tím víc jí připadala roztomilá. Jako by hleděla na své vlastní děti. Mateřské pudy v ní pracovaly na plné obrátky.

Už se nemohla dočkat chvíle, kdy se za měsíc, až jim plně doroste peří, poprvé vznesou do vzduchu!

„Vivienne, čím je to krmíš?“ zeptal se Dominic mírným hlasem a vzhlédl k ní zdola.

„Cože?“ Vivienne se otočila za jeho hlasem.

Sluneční paprsk