Verena se opřela do křesla a koutky rtů jí zacukaly spokojeným úšklebkem. „Tohle je až moc snadné,“ pomyslela si a s gustem si vychutnávala ten okamžik.

Sloane nasadila jen nepatrný úsměv, ale nijak neodpověděla. Z jejího odměřeného postoje bylo zjevné, že si připadá příliš nad věcí, než aby se s Verenou pouštěla do křížku.

Ronanova tvář potemněla, a když vstřebával Verenina slova, změnil se jeho