Ronanův hlas byl jemnější než obvykle, ale v jeho slovech zaznívala nepopiratelná pevnost.

Pod povrchem jím cloumal smutek, který nedokázal skrýt. Nenáviděl pohled na matku v takových bolestech, ale v hloubi duše věděl, že tohle je něco, co už nedokážou vzít zpět.

Nastal čas nechat Verenu jít.

Nepatřila sem, už ne. Verena si zasloužila volně roztáhnout křídla, budovat svou budoucnost daleko od tro