Naklonila hlavu, aby mu viděla do tváře. Vance se jí podíval do očí, naklonil se dopředu a velmi jemně přiložil své rty na koutek jejích úst. Jen se ho zlehka dotýkal. Nic víc, nic míň. Tento prostý čin stačil k tomu, aby v Clařině těle vyvolal jiskření.

Snažila se potlačit vzdech, který už už chtěl uniknout z jejích rtů. Víc se o něj opřela a začala svými rty hladově klouzat po těch jeho. Nejdří