„Mami! Mami! Prosím, otevři ty dveře.“ Tvář měla mokrou od slz. Venku lilo jako z konve. Znovu vší silou zabušila na dveře. Zvonek buď nefungoval, nebo byl schválně vypnutý.

„Tati! Prosím, tati!“ Znovu zabušila a přitom si k hrudi tiskla třicetidenní holčičku.

Znovu začala bušit na dveře jako šílená. Tentokrát nepřestala. Nepřetržité bouchání přineslo kýžený účinek a dveře se s tichým zaskřípě