(O třináct let později)

Šestnáctiletá Mia vytáhla z kytice větvičku růže a přiblížila si ji k nosu, aby k ní přivoněla.

„Hmm. Božské!“ V extázi zavřela oči.

„Líbí se ti?“ zeptal se jí.

„Zbožňuji to, tati.“ Otevřela oči a na rtech jí zazářil úsměv. Její úsměv nesmírně připomínal ten, jaký mívala její maminka. Zdědila ten úsměv i černé vlasy po Juliet. To byl ten důvod, proč si Gemma před mnoha