RONAN

Trhl jsem hlavou od notebooku k jeho tváři. „O čem to mluvíš?“ Podíval jsem se na čas. „Je jedenáct.“ A ona odešla z večírku už dávno. Myslel jsem, že míří domů.

„Zkoušeli jste jí volat?“ Vzal jsem do ruky svůj telefon.

„Ano. Neodpovídá. Napsal jsem jí taky několik zpráv. Bez odpovědi.“

Co to sakra?

Zkusil jsem jí zavolat ze svého telefonu, ale dopadlo to úplně stejně.

„Nech ji být.