-Paige-

*Paige, jsi vzhůru?* ozve se mi v hlavě.

*Jo.*

*Skvělé! Mohla bys sem na chvilku přijít?*

*Hned jsem tam.*

Přesně jak jsem předvídala, v noci jsem nezamhouřila oko. Prostě jsem zírala do stropu, dokud v půl šesté ráno nevyšlo slunce.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem se po té vizi uklidnila. Při pomyšlení na Lyru Giltmoonovou a tu ubohou výmluvu na chlapa mě popadal takový vztek; v jed