V Gideonově mysli doznívala nevyslovená slova. ‚Ty jsi také má nepřekročitelná mez, Lyro. Ale říkám si… Znamenám ve tvém srdci totéž, Lyro? Nebo jsem pro tebe možná ještě méně důležitý než Dominic?‘

Při té myšlence Gideon pocítil, jak se mu srdce plní nesnesitelnou směsicí zdráhání, hněvu a žalu. S těžkým srdcem odtrhl pohled od Lyřiny krásné tváře, neschopen se na ni dál dívat.

Jako by mezi nimi