Vanessa zrovna rozdávala rozkazy, když se otočila a všimla si, že tam Declan stojí. Rychle k němu přistoupila a se zářivým úsměvem se do něj zavěsila.

„Tak co, Declane, jak se ti to líbí?"

Declan se na ni podíval, v očích záblesk nejistoty.

Vanessa se jala rychle vysvětlovat: „Předtím to tady bylo strašně ponuré. Potřebovalo to trochu osobnosti. Nechala jsem speciálně dovézt tyhle čerstvé květiny.