Když Declan uslyšel slovo „dítě“, sklopil zrak k Vanessinu mírně zakulacenému břichu. Jeho ruka na něm jemně spočívala.

V tu chvíli jako by se jeho srdce obrátilo k nenarozenému životu.

Toto bylo jeho dítě a od nynějška i jeho zodpovědnost.

Declan věděl, že člověk, jehož ochraně se musí věnovat, je Vanessa.

„Dobře, dnes večer si uspořádám rozvrh ve firmě. Zítra ráno tě doprovodím,“ prohlásil Decla