Gideon se sám sobě skoro zasmál. Co to dělal, že se tak rozčiloval kvůli něčemu tak bezvýznamnému?

Když si uvědomil, jak je směšný, jen stroze řekl: „Jsem v pohodě. Díky.“ Jídlo z ulice stejně nikdy nejedl. Ale pak se vynořila vzpomínka – jak jednou s Norou zašli k takovému stánku. Ta myšlenka ho zasáhla silněji, než čekal.

Na vteřinu mu hrudí prolétlo teplo. Pak si vzpomněl, že Nora je bůhvíkde a