POHLED CLARY

"Ahoj... omlouvám se, že jsem nedostala příležitost se ti pořádně představit," zazvoní ten sladký hlas a pronikne přímo kousavým zimním chladem.

Otočím se a vidím tu úchvatnou blondýnku vstupující do mrazivého vzduchu, přičemž těžké dveře restaurace za ní s cvaknutím zapadnou.

"Jsem Camilla, rodinná přítelkyně Prescottových. Je milé se oficiálně seznámit s Romanovou manželkou." Přistoupí blíž, zimou naprosto nedotčená, a očima si mě přejede od hlavy k patě. "Musím říct, že si opravdu vybral dobře. Jsi velmi krásná žena."

Její překvapivě příjemný a naprosto zdvořilý tón mě zcela zaskočí. Mé obranné instinkty, které byly ještě před chvílí pevně stažené, jsou uvrženy do náhlého zmatku.

"Oh, ehm, no, díky," vykoktám rozpačitě a pevněji si ořemenu tenký kabát kolem svého roztřeseného těla.

"Je to pravda," odpovídá zářivě a nabídne mi oslnivý úsměv. "Nehledě na to, mám pocit, že ty a já budeme velmi dobré kamarádky."

Hruď se mi bolestivě stáhne. Jednám čistě a pouze z bolestného impulsu a má ústa se pohybují rychleji než můj mozek. "Bohužel, obávám se, že to se nestane," vychrlím rychle, slova se do mrazivého nočního vzduchu derou naprosto lehkovážně. "Roman mi hned dnešní večer doručil rozvodové papíry a je naprosto posedlý tím, abych je podepsala. Takže dost brzo zmizím."

Jakmile ta zničující pravda opustí mé rty, toužím si ji vzít zpět. Proč se proboha svěřuji se svou rozbitou realitou naprostému cizinci?

Po vyslechnutí tohoto odhalení Camilla dokáže nasadit výraz absolutního šoku. Její dokonale namalované rty se překvapením pootevřou, ale mé hyper-ostražité oči zachytí něco zcela jiného. Přes její bezchybnou tvář rychle přeběhne velmi letmý, vysoce podezřelý záblesk čirého, nefalšovaného štěstí. Je to děsivý letmý pohled na triumf, který naprosto zmizí ještě předtím, než stihne formulovat slovní odpověď na mé doznání.

Než by se to napjaté ticho mohlo ještě víc protáhnout, těžké dveře restaurace se znovu rozletí. Na chodník se vyline zlatavé světlo, když se Roman vynoří do chladu a do jeho pohledné tváře se vepíše opravdový strach.

Okamžitě se zaměří na ni a mou fyzickou přítomnost naprosto ignoruje. "Camillo, neměla bys takhle odcházet, když zrovna večeříme s klienty," kárá ji jemně a čelo má svraštěné hlubokou starostí. "Nepůsobí to dobře."

"Máš pravdu a já se omlouvám," pronese Camilla hladce a popojde k němu o kousek blíž. "Chtěla jsem jít jen ven, abych se ujistila, že je tvá žena naprosto v pořádku."

Její tón teď silně odkapává tichou, nezaměnitelnou povýšeností. Zdůrazní slova *tvá žena*, jako by to bylo nějaké ubohé, dočasné onemocnění.

Roman však mou fyzickou přítomnost i nadále zcela přehlíží. Mluví přímo přes mou hlavu, jako bych byla naprosto neviditelná. "Pro to není žádný důvod. Je to dospělá žena a dokáže se o sebe postarat sama," prohlásí odmítavě a jeho tmavé oči těkají mezi námi. Prakticky vidím, jak se mu v hlavě točí kolečka, když tiše přemítá, co se odehrálo předtím, než se sem vyřítil.

"Stojím přímo tady," odseknu, hlas se mi třese rozhořčením. "Nemusíš mluvit přes mou hlavu, jako bych byla dítě."

Vůbec se na mě ani nepodívá. Místo toho upře plnou pozornost zpět na blondýnku a říká jí neuvěřitelně jemným, pečujícím hlasem: "Camillo, vrať se nejdřív ke stolu a postarej se o ostatní hosty. Brzy se vrátím."

Ten ostrý kontrast mě zasáhne jako fyzická rána do hrudní kosti. Za celé tři roky našeho manželství na mě nikdy ani jednou nepromluvil s tak hlubokou něhou. Nikdy ani jednou se na mě nepodíval, jako bych byla něco cenného, co je třeba chránit.

Se zdáním absolutní zdvořilosti se Camilla jemně dotkne jeho silné paže. "Dobře, Romane," zamumlá tiše a její oči se intenzivně upírají do jeho. Fyzicky se otočí k odchodu z chladného venku a věnuje mi krátké, zdvořilé kývnutí.

Ale těsně předtím, než vkročí zpět do teplé restaurace, dokonale postavená naprosto mimo Romanův zorný úhel, pomalu otočí hlavu. Její sladká fasáda okamžitě opadne. Vyloženě se na mě ušklíbne s hlubokou, mrazivou zlomyslností.

Hned jsem to věděla! Její počáteční přeslazená milota nebyla absolutně ničím jiným než promyšlenou hrou, představením sehraným s cílem posmívat se mi.

Těžké dveře se zabouchnou a mezi mnou a Romanem se snese neuvěřitelně hutné, nepříjemné ticho. Kousavý vítr kvílí, ale mráz vyzařující z mého manžela je mnohem chladnější. Neschopna tu dusivou tenzi vydržet už ani o vteřinu déle, se rozhodnu ho konfrontovat tváří v tvář.

"Kdo přesně pro tebe ta žena je a proč na tobě všem na očích visela?" vyžaduji odpověď, pěsti zaťaté podél těla.

Nedbale smete moji nanejvýš oprávněnou otázku, výraz mu ztvrdne na kámen. "Je to obchodní partnerka. Přece jsem ti říkal, že dnes večer chci podepsat důležitou dohodu, ne? No, dohoda je podepsaná a my jsme to přišli oslavit večeří. Ostatní partneři se k nám za chvíli připojí." Jeho hlas se náhle stane ledově chladným. "A teď doufám, že už jsi podepsala ty rozvodové papíry, o které jsem tě požádal."

"Ani na vteřinu nevěřím tomu, že by se k tobě pouhá obchodní partnerka fyzicky tiskla tak intimním způsobem, jako to dělala ona," odseknu zuřivě a hruď se mi prudce zvedá. "A ty bys po ní taky tak nelezl. Záleží ti vůbec na tom, co si myslím?"

"Ani v nejmenším," odvětí s brutální upřímností, tmavé oči postrádající jakoukoli vřelost. Pak má tu nehoráznou drzost si povzdechnout a zadívat se na mě s čistým opovržením. "Možná by ses pro dnešní večer mohla pokusit chovat jako dáma na úrovni a zdržet se vytváření hloupých a nesmyslných scénářů zcela uvnitř své hlavy. Myslíš, že bys to zvládla alespoň na jeden jediný večer?"

Vroucí slzy čiré zrady se rychle řinou po mé zrudlé tváři, slané kapky štípou v zimním větru. "Oh, máš na mysli ženu na úrovni přesně jako tvá drahá ex, do které jsi stále tak zjevně a hluboce zamilovaný?" zeptám se ho sarkasticky s hlasem plným jedu. "Kterou se snažíš vydávat za obchodní známou? Jen doufáš, že naslepo podepíšu ty papíry, než budu mít vůbec šanci zjistit, kdo to ve skutečnosti je, jen abys mohl pohodlně pokračovat ve svém ohavném románku?"

Roman tváří v tvář mému vážnému emočnímu utrpení vypadá naprosto znuděně a hluboce nenuceně. Jeho naprostá apatie mě naštve ještě víc, ale on ještě neskončil. Brutálně mnou zakroutí metaforickým nožem ještě hlouběji.

"Ano," potvrdí mé prohlášení chladně a popojde o kousek blíž, aby mohl zasadit konečnou ránu. "Snaž se být dámou na úrovni přesně jako Camilla, místo aby ses neustále chovala jako nějaká negramotná lůza. Neviděla jsi snad, jaké má držení těla a jak se chová? Je snad tak moc tohle od tebe žádat?"

Ta urážka mi vyrazí dech z plic. Hlas se mi třese s intenzivní, mučivou bolestí, zatímco zírám na muže, kterého jsem přísahala milovat. "Ano, je to příliš. Víš vůbec, jak je to pro mě jako pro tvou manželku ponižující, když široká veřejnost vidí, jak na tobě tvoje bývalá přítelkyně doslova visí? Obzvlášť když mi ty absolutně nikdy takovou náklonnost neprojevuješ?"

Místo aby nabídl byť jen mikroskopickou špetku útěchy, otevřeně se mému viditelnému rozrušení vysmívá. "Skvělé. Chystáš se mě tu před všemi těmi lidmi ztrapnit. Proč mě to nepřekvapuje? Je to tak trochu tvoje parketa."

"Oh, takže teď jsem pro tebe prostě už jen ostuda?" zaútočím a zrak se mi zamlží čerstvými slzami.

"Ano, jsi," odpoví kladně bez jediné vteřiny zaváhání. "Jsi obrovská ostuda a vždycky jsi byla. Otevřeně si přeji, abys se chovala na svůj věk, místo abys tady házela hysterické záchvaty nad banalitami přesně jako nějaké batole."

Jeho hluboce povýšený tón okamžitě vyvolá vysoce nezvyklou, spalující nenávist, která se mi prudce rozlije v mých zledovatělých žilách. Naprostá krutost jeho slov roztříští poslední zbytky mé naivní naděje a těžce se mísí s masivní, dusivou vlnou sebelítosti. Zatímco na mě hledí s absolutním opovržením, já zůstávám v mrazivé tmě zcela zlomená. Jak jsem se proboha ocitla v pasti takové strašné noční můry?