Roman věděl, že by měl nechat Claru na pokoji. Bylo jasné, že s ním nechce mít nic společného, a navíc mu to řekla velmi jasně, ale on si prostě nemohl pomoct.

Našel ji samotnou v malé místnosti, jak mluví po telefonu, naprosto nevědomou jeho přítomnosti, protože stála zády ke dveřím.

"Dobře, zlato. Uvidíme se za dva dny, ano? Taky mi moc chybíš, ale teď už musím jít. Promluvíme si později večer."