„Ano, pane. Velice mě těší, že vás poznávám,“ odpověděl Roman s pocitem, že slova ‚velice mě těší‘ zopakoval snad už milionkrát.

Nabídl Clařině otci ruku k potřesení, plně připraven na to, že jeho gesto bude ignorováno, a byl překvapen, když mu muž bez váhání rukou potřásl.

„Říkáš, že tě těší mě poznat. Podle mě jsou to kecy, protože já to samé o setkání s tebou říct nemůžu,“ opáčil Clařin táta.