Elara pohlédla nahoru do Julianových silně zarudlých, manických očí; její nepravidelný dech byl v těžké tmě ložnice mělký a trhaný. Absolutní šílenství v jeho pohledu bylo děsivé, divoká, dusivá posedlost, která hrozila, že ji celou pohltí. Přesto na zlomek sekundy její srdce na okamžik, bláhově, změklo. Pod tou syrovou, agresivní chtivostí uviděla onu důvěrně známou, žalostnou křehkost, kterou si